Kajmanci.bloger.cz

Něco o nákladech a cenách: číst dál

Snídaně číst dál

Úvodní foto - reklama na pivko. Bohemia - všichni víme, co znamená. V překladu to ale také skutečně znamená bohéma, za co by se dalal označit skupina bohémů, bezstarostně žijících lidí, obzvláště umělců... číst dál

Úvodní foto - procházeli jsme docela opuštěnou čtvrtí. Výskyt zcela nečekaný. A pán ho zrovna prodával... číst dál

M: Stihli jsme ještě zaskočit na pivko do Irish pubu. Zase tam něco ládovali do A380. číst dál

M: V pět se začali Indové organizovat. Za hodinku jsme chca nechca vystoupili na perón v Mumbai CST. Taxikáři po nás chtěli až trojnásobek, tak jsme se vydali pěšky. On se někdo za šedesát rupíků najde. Našel. Zrovna svítalo, šli jsme do zátoky. číst dál

M: Ráno se pejsci líně povalovali na ulici a Indové spokojeně tlačili pravačkou snídani. Na pláži leželo stádo krav. číst dál

M: Nemohli jsme dospat. Začli jsme shánět jižanskou snídani, ale bezvýsledně, málokde bylo otevřeno. Velký hlad zahnala alespoň kobliha a voda. Došli jsme až do Colmara, kde mají různé výšky stolů, musel jsem vybírat. Naštěstí měli oba typy snídaní, indickou a jak oni říkají kontinentální. číst dál

M: Ráno to nebylo lepší, spíš horší. Na absolvování kurzu vaření to nevypadalo. Zase jsme posnídali s lokálama a nakoupili ananas, který jsme pak s údržbářem zbaštili. On ho solil, Zuzka potvrdila, že je to lepší. Šli jsme na pláž. Na pláži už byli Indové a krávy. číst dál

M: Ráno panovala v okolí poklidná atmosféra. Na náměstíčku se objevili čerstvé koláče od krav. Rikši tu měly stabilní stanoviště. číst dál

M: Probudilo nás až rozednění. Začali jsme rozespale vnímat travnatou krajinu s občasným porostem. Pak se začaly objevovat stopy lidského hospodářství. V Goa pak mokřiny od blízkých řek ústících do moře, rybáři, vesničky se střechami z pálené krytiny, malé chrámečky a kostelíčky. číst dál

M: Spali jsme do času odubytování. Zaplatili jsme a bágly nechali v hotýlku. Cestou do muzea jsme si dali pro Indy tradiční snídani. Idli wada a masala dosa. Zuzka ještě vždycky popíjí Lassi – jogurtový nápoj z buvolího mléka. V muzeu bylo otevřeno. Prohlídka současného indického výtvarného umění stála 150 rupíků za kus. Obrazy a sochy byly umístěné v geniálně vyřešené budově. Některé obrazy nás hodně oslovily. Bylo tam možné posedět a kochat se výtvory nadějných umělců. číst dál

M: Noční jízda nás trochu zmohla, šli jsme až na oběd, jak jinak než na Vege do Kamatu. Dali jsme si samé dobroty – puri, což jsou takové nadýchané balónky, punjabi samosu, to je takový zeleninový kužílek a utapam, který připomíná jednoduchou pizzu. Pečivo se připravuje před konzumací, best before: teď hned. A samozřejmě čaje. Na nich se dělá škraloupek. By mě zajímalo, zda se na těch našich odstředivkách taky ještě dělá škraloup. A vůbec. Po dvou dnech vege stravy v Kamatu odpadly jakékoliv zažívací potíže z Evropy a cítili jsme se svěží. Ten, kdo by chtěl připomenout, že píšeme o únavě, tak je to z vedra a z piva! Pálení žáhy po jídle? Nejíme tady u nás příliš mnoho masa? Jak říká strýček: „správný gentleman…“. Hlavně nemít strach z neznámého. Stačí se dívat, kde jedí místní a suroviny se točí, kde zejí stoly prázdnotou, tam raději nechodit. V luxusních restauracích je také možné, že to jídlo čeká na jedlíka přece jenom o trochu déle. číst dál

M: Budííčéék! Chtěli jsme si najít levnější ubytování, ale hlavně aby byl guest house v noci otevřený, jeden mejdan byl ještě před námi. Začali jsme snídaní. Jak jinak než jihoindickou dosou. Já si dával vždy k jídlu masala tea – kořeněný čaj s mlékem. Pak jsme asi hodinu bloudili Colabou. číst dál

M: Připadali jsme si jako ve sci-fi, prostor, lidé různých národností, mumraj. Po malé túře po rozlehlé letištní budově jsme zakotvili v Irish pubu, jak jsme naplánovali. Zase se mě zmocnil pocit, že ty lidi okolo sebe od někud znám. Nasáli jsme cider a beer a dívali se na letištní plochu. Najednou Zuzka vylítla, že vidí novou A380. Dělal jsem si z ní srandu. Jenže pak přirolovala k nejbližšímu chobotu. Ostudu jsem si udělal já. Pak přišel Petr s Míšou. Nakonec jsme se pěkně oslavili, zapití nové práce něco stojí (pinta čepovaného moku přijde, tak jako na Ruzyni, na cca 210 Kč, ale tady bylo na co se dívat). Dalo se platit librou, ale byl to trochu výdrb. číst dál